V autě nám hraje můj oblíbený playlist a na silnici jsme skoro sami. Navíc s Honzou se člověk fakt nenudí – po cestě pořád vymýšlí různé vtipy a scénáře na téma, jak bude vypadat vyjednávání o dodávkách kamene 🙂 I když se oba smějeme, fakt je, že si nejsme úplně jistí v tom, co nás v Itálii čeká.
Kolem poledne překračujeme přechod mezi Rakouskem a Itálií. „Uff, to je vedro!“ Jdeme ze svetrů rovnou do triček. I když jsme tady prakticky v horách, je tu teď víc jak 20 stupňů. Naštěstí jsme předem připraveni na vše. Je jedna hodina a právě jsme minuli dopravní značku s nápisem „Trento“. Jsme na místě.
Proč porfyr a proč právě z Itálie?
Než budu pokračovat, měl bych asi hned na úvod vysvětlit, co mě vedlo k tomu začít dovážet porfyr, a proč jsme kvůli tomu jeli osobně až do Itálie. Porfyrové lomy jsou samozřejmě i jinde ve světě, Itálie je nám ale nejblíž. A konkrétně na jejím severu je opravdu dlouhá tradice v těžbě a zpracování nejen porfyru, ale kamene všeobecně.
A proč právě porfyr? Je to tak, že naši zákazníci se po něm ptali už dříve, nechtěl jsem ale nabízet nic polovičatě nebo jen přeprodávat palety. Konkurenční firmy sice mají některé druhy porfyru ve své nabídce, často ale jen omezenou škálu velikostí, někdy s delšími dodacími lhůtami.
Udělal jsem si malý průzkum, vytipoval největší ložiska porfyru na severu Itálie a oslovil napřímo několik desítek těžařů. S několika z nich jsem se nakonec dohodl na osobní návštěvě, spojené s prohlídkou lomu. Chtěl jsem kámen nejen cítit v ruce, ale také osobně poznat lidi, kteří ho tam v kamenolomech ručně vybírají – stejně jako my. Takže proto – teď už ale zpět k naší cestě.
Hurá do porfyrového lomu
Po rychlém check-inu v hotelu sedáme do auta a míříme na první domluvenou schůzku. „Ciao! How are you guys…? I’m Stefano, welcome!“ Stefano nás zve do své kanceláře v nové budově na okraji města.
Nejdřív nám ukazuje různé vzorky kamene a na mapě potom místa po celém světě, kam jejich porfyr vyváží. Krátce ještě probíráme jejich katalogy, ceníky a podmínky dodávek. Všechno vypadá na první pohled velmi dobře. Po necelé hodině sedáme zpět do našeho auta. „Follow me, guys…,“ mávne na nás Stefano a my ho sledujeme na cestě do kamenolomu.
Celkový pohled na porfyrový lom. Je tak velký, že se nevešel do jednoho záběru.
Říká se, že Italové pracují spíš dopoledne nebo večer. Když ale ve tři hodiny přijíždíme do lomu, realita je úplně jiná – nakladače, štípačky, frézy, třídičky… Všechno tu hučí a jede na plné obrátky. Kolem strojů a lidí je v celém lomu vyskládaný porfyr všech myslitelných velikostí, tvarů a barev. Usmíváme se a vystupujeme z auta. Tady se cítíme jako doma 🙂
Porfyr se těží převážně ručně, stejně jako třeba u nás droba.
Jdeme se podívat přímo na místo, kde se porfyr třídí a zpracovává. Stojíme u obrovské skalní stěny, pod kterou je sesypané velké množství plochých solitérů z posledního odstřelu. Jsou to až čtyřmetrové placáky, některé velikosti malého mostku. „To je něco pro mě! Jsem z toho jak v Jiříkově vidění :),“ otočil jsem se na Honzu.
Honza vyskočí na ten gigantický placák, stoupne si vedle mě a ptá se: „Co je to vlastně porfyr? Jako vážně, nedělám si srandu.“ Na chvíli se zamyslím, jak mu stručně, ale správně odpovědět. „No, je to druh horniny vulkanického původu, to znamená, že vznikl sopečnou činností… jo a to třeba i víc jak před 250 miliony let,“ odpovídám Honzovi.
Podle jeho výrazu v obličeji chápu, že mám pokračovat. „Laicky řečeno je to hodně tvrdý a rovný šutr, který se relativně jednoduše a přirozeně štípe na desky o síle od několika centimetrů až po desítky centimetrů silné kusy – no, třeba jako ten kus, co na něm teď stojíme. Je to ideální stavební materiál pro obklady, dlažbu, šlapáky, ale i zídky, nebo se dá použít i jako solitér,“ pokračuju a dívám se na Honzu, který čeká, jestli mám ještě nějaké vědomosti v rukávu 🙂
Jak velký je porfyrový lom?
„Porfyr je barevně šedo-růžový a jeho vnitřní strukturu tvoří převážně krystaly křemene, to proto je tak tvrdý. No a porfyr, to jsou vlastně všechno různě silné placáky. A tím končím přednášku o porfyru.“ Směju se na Honzu.
Když se ale rozhlédnu okolo, napadá mě, že bychom možná mohli hned teď některé solitéry objednat a nechat dovézt přímo k nám na prodejnu. Ptám se Stefana, jestli by nám mohl vytipované větší kusy otočit, ať vidíme, jak vypadají z druhé strany. „Of course!“ jen mávne na obsluhu v obrovském nakladači a ten nás s úsměvem objíždí a přikyvuje: „Sì, sì…“
Pohled na stěnu porfyrového lomu.
Vyjíždíme do horní etáže kamenolomu a Stefano nám ukazuje, odkud kam až lom sahá. „Wow, to je fakt mega lom,“ vydechl Honza. I mně až teď došlo, jak je lom vlastně velký. Stefano nám vysvětluje, že celá hora se vytěžuje až v kilometrové délce a v lomu vedle sebe sousedí několik různých těžařských firem.
Každá firma má pronajatou vždy jen specifickou část stěny v lomu. Firmy si tu tak obvykle kupují licenci na těžbu na 10–15 let dopředu. Také proto je většina strojů a techniky mobilní, aby se dala snadno přesouvat.
Spodní, logistická část porfyrového lomu.
Jsme teď zpátky ve spodní, logistické části lomu. „Tssss, tssss, tssss…,“ ze střechy plechové budovy stříká na všechny strany voda, aby si okolí ulevilo od všudypřítomného prachu. Kolem jsou všude složené palety s porfyrovým obkladem, dlažbou, kostkami i solitéry, zabalené a připravené na transport na různá místa po celém světě.
Ruční štípání porfyrového kamene. Chce to šikovnost a trpělivost.
„Ha, tady se štípou kostky,“ mumlám si potichu spíš sám pro sebe a oči mám upřené na zásobník plný čerstvých porfyrových kostek – jedna jako druhá. Na dalším místě se porfyr třídí podle barev a dostává odpovídající písmeno. Většinou je to A, B nebo C. „Ty jo, mrkni tady!“ ukazuju Honzovi. „Některé kusy kamene dokonce opalují plamenem!“
Zrovna když jsem si říkal, že už mě nic nepřekvapí, narazili jsme na opalování porfyru.
„Tak to už ani do dalších lomů jezdit nemusíme, ne? Tady je všechno…,“ říká s úsměvem Honza, který je z místa nadšený snad ještě víc než já. „Naopak!“ odpovídám. „Musíme mít dodávky stejného kamene pokryté z více míst, aby se nestalo, že budeme mít výpadky.“
Rozloučíme se, sedáme do auta a vyrážíme do dalšího lomu.
Co v dalších kamenolomech?
Návštěvám kamenolomů takto věnujeme i celý následující den a jeden kamenolom navštívíme i třetí den, po cestě domů. I na všech dalších místech se potkáváme s podobně pohodovým přístupem a velmi příjemným jednáním.
Teprve až po cestě domů mi dochází, že pozitivní zážitek jsme měli nejen z kamenolomu, ale i z místních restaurací, obchodů a našeho hotelu – bude určitě na co vzpomínat!
Doma jsem se potom rozhodl, že porfyr budeme odebírat z více různých lomů a raději od více různých firem. Jednak abychom pokryli případné výpadky v dodávkách, ale také tím zajistíme maximální různorodost tvarů, velikostí i barev od jednoho druhu kamene.
Takže splnila naše cesta po italských kamenolomech očekávání? Co z ní vyplynulo?
Zjistili jsme, že naši kolegové v italských kamenolomech pracují de facto stejným způsobem jako my a že většinu kamene tam vybírají, stejně jako u nás, ručně.
Italové pracují už od rána a vždy s úsměvem na tváři.
Mile nás překvapilo, jak přátelská nálada tam všude vládne. Zkrátka Italové se ukázali jako vřelí, přátelští. A i když tam lidé pracují ve velkém, studeném kamenolomu, který je často až do pozdního jara zasypaný sněhem, jsou tam všichni veselí a pracují celý den v dobré náladě.
Myslím, že cesta celkově splnila účel na 110 %! Kromě samotného porfyru jsme získali cenné zkušenosti a poznali osobně nové lidi z našeho oboru. Porfyr už máme připravený na prodejně k okamžitému odběru a je už i v naší stálé nabídce na webu.
Opravdu se už těším, až uvidím, co všechno naši zákazníci z porfyru postaví!
