Přírodní kámen, který se zapsal do historie – Císařská silnice

A navíc zůstaneme tady, na Moravě, dokonce v bezprostřední blízkosti kamenolomu a naší prodejny tady v Lulči. Cesta, po které se spolu vydáme, je možná starší, než byste čekali. Říká se jí Císařská silnice a spojovala Vídeň s Brnem a Olomoucí dávno předtím, než kdokoliv z nás vůbec pomyslel na to, že by se po Moravě dalo jezdit jinak než na koni nebo pěšky.

A protože tato silnice vedla i kolem Lulče… no, řekl bych, že stojí za to se na ni podívat trochu více zblízka.

Cesta, která spojila Vídeň s Olomoucí

Začnu rovnou tím nejdůležitějším: co to vlastně je ta „Císařská silnice“ a čím si vysloužila tak honosné jméno.

V 18. století to s cestami u nás nebylo nijak slavné. Většina z nich byly jen vyjeté koleje v zemi, které se po dešti proměnily na bahniště. No a když pršelo opravdu hodně a dlouho, často vedle původní cesty vznikla „nová“, protože ta původní už byla prostě nepoužitelná.

Tomu chtěl udělat konec císař Karel VI, a proto v roce 1727 nechal začít stavět cestu úplně nového typu, která měla v budoucnu spojit Vídeň s Brnem a dál pokračovat až do Olomouce. Celou akci dostal na starost hlavní zeměměřič Jan Křoupal.

Stavbě se tehdy říkalo také „Slezská“, někdy i „Vídeňsko-brněnská silnice“, a šlo o vůbec první stavbu tohoto typu u nás. Stavební práce trvaly přes deset let a dokončena byla kolem roku 1740, resp. to byl rok, kdy silnice došla až do Olomouce.

Trasa vedla od rakouských hranic přes Mikulov, Brno, Vyškov až do Olomouce a dál na Šternberk a Opavu. Tedy přesně tou oblastí, kde dnes najdete Lulečský kamenolom a naši prodejnu.

Císařská cesta ale nebyla jen nějaká zkratka mezi dvěma městy. Šlo o základní silniční síť, která spojovala hlavní město monarchie s Moravou a dál se Slezskem, takže po ní jezdili kupci, úředníci i obyčejní lidé. Něco jako dnešní dálnice, jen bez rychlostního omezení 130 km/h (zato ale s plnou parádou na koni :)).

Celá základní silniční síť byla dobudována někdy kolem roku 1850 o celkové délce 4000 km. Mimochodem část původní silnice se podařilo objevit i archeologům, a to docela nedávno. V roce 2024 ji odkryli při stavbě kruhového objezdu v Brně-Slatině. Ale o tom si povíme víc v další části článku.

Jak se taková silnice v 18. století vlastně stavěla?

Když se řekne „stavba silnice“, asi si představíte bagry, nákladní auta, asfalt a dělníky v reflexních vestách. No, v 18. století to vypadalo trochu jinak…

Na stavbu se najímali (a často i nuceně posílali) lidé z okolních panství. Část z nich byli sedláci, kteří museli na stavbu vyslat své vozy a koně, část byli odsouzenci z různých selských povstání, kteří dřinu odpracovávali v okovech.

Stavba totiž potřebovala obrovské množství kamene a písku a ten se musel z lomů teprve dovézt. Podle obecní kroniky museli poddaní s povozy, pěšky i s materiálem dorazit na stavbu klidně z okruhu až 15 kilometrů.

A protože taková stavba něco stála, vymyslel se na to systém mýtného. Od 1. května 1727 se na moravsko-rakouské hranici vybíralo „erární mýto“, tedy poplatek přímo pro stát. Za vůz nebo kus tažného dobytka se platilo 1 až 2 krejcary, kdo vezl víno, ten zaplatil rovných 45 krejcarů za vědro. U nás se podobné mýtné vybíralo ve Vyškově a v Rousínově.

Samotná konstrukce cesty byla promyšlenější, než by se na první pohled zdálo. Cesta měla pevné kamenné lože, kterému se říkalo štět. Vznikalo tak, že se do vyhloubené trasy nejdřív naskládaly otesané kameny, mezery mezi nimi se vysypaly drobnějším štěrkem a pískem, a celá ta „sendvičová“ konstrukce se pak důkladně udusala. Tam, kde bylo podloží více měkké, se navíc pod štět ukládaly ještě kamenné desky, aby cesta nezačala časem sedat.

Po stranách silnice vznikaly příkopy, které odváděly dešťovou vodu, a podél celé trasy se vysazovaly stromy. Nešlo jen o estetiku. Stromy chránily kočáry před větrem a sluncem a v zimě, když napadl sníh a krajina splynula v jednu bílou plochu, ukazovaly přesně, kde silnice vede. Dokonce existovaly i přesné předpisy, jaké druhy stromů se mají sázet (lípy, ořechy atp.) a jak daleko od sebe.

V roce 2024, při stavbě kruhového objezdu v Brně-Slatině, odkryli archeologové kus původní barokní konstrukce této silnice, včetně zbytků staveniště. V jednom místě našli propustek tvořený dvěma zdmi a kamennou klenbou a podle jeho rozměrů se dá přesně určit, jak široká silnice u Brna vlastně byla – a nebylo to málo: skoro 9 metrů! Povrch cesty byl tvořen velkými bloky vápence z nedaleké Stránské skály, zasypanými vápencovým štěrkem.

Jak je vidět, tahle silnice nebyla jen „cesta“, ale poctivé stavební dílo, na kterém lidé tvrdě pracovali a které vydrželo stovky let pod zemí, než jej někdo znovu objevil.

A co kámen z Lulče?

Možná se ptáte, co má tedy s císařskou cestou společného náš Lulečský kámen? Vždyť ta slavná silnice vedla z Vídně přes Mikulov a teprve pak kolem nás.

Náš Lulečský kámen je geologicky droba (místy i slepenec). Je to sedimentární hornina, která vznikla před stovkami milionů let, v době, kdy tady ještě nebylo nic, co by se podobalo dnešní Moravě.

A teď, co je na celém příběhu nejzajímavější. Lom v Lulči, ze kterého náš kámen těžíme, byl otevřený v roce 1727. Tedy přesně ve chvíli, kdy se na druhé straně Moravy začala stavět Císařská silnice z Vídně do Brna. Náhoda? Podle obecní kroniky obce Nemojany ne. Lulečští tehdy vozili kámen z lomu na vrchu Brdo, který byl otevřen přímo za účelem dodávek na stavbu téhle silnice.

Kameníci v Lulečském lomu Klučenice při výrobě štípaných kostek z moravské droby

Jen kamenolom v Lulči se tenkrát jmenoval „Klučenice“ a taky to nebylo jediné místo, kde se kámen těžil. V okolí bylo několik dalších menších kamenolomů (o tom si ale povíme až v jiném článku).

Podle regionální vlastivědné literatury Lulečský lom také dlouhodobě dodával dlažební kostky pro městskou dlažbu v Brně. Obroušenými kostkami z moravské droby bylo údajně vydlážděno i vyškovské náměstí, tedy dnešní Masarykovo náměstí.

Lulečský kámen se historicky používal jako ne-honosný stavební kámen pro zámky nebo kostely, spíše jako poctivý pracovní materiál na silnice, dlažbu, obrubníky a kamenivo. A vlastně to platí pořád, jen dnes z něj nestavíme pouze silnice, ale také zídky, dláždíme a obkládáme v interiéru i exteriéru a solitéry a náš unikátní hnědý kamenný štěrk najdete na zahradách nejen na Moravě.

Kde si můžete Lulečský kámen prohlédnout v dnešní době?

Pokud vás krátká historie Lulečského kamene zaujala a chcete náš kámen vidět přímo naživo, použitý na nějaké soudobé stavbě, mám pro vás pár tipů, kam se můžete jet podívat osobně.

• Vila Tugendhat – Brno (zídky, schody),
• golfový resort Kaskáda – Brno (zdi, zídky, lomový kámen),
• Grand hotel Hradec – Pec pod Sněžkou (solitéry, lomový kámen, valouny – interiér i exteriér),
• Státní hrad Veveří – Veveří (zídkový kamen, lomový kámen, opravy hradního zdiva – exteriér),
• hrad ve Velké Bystřici – pojezdová dlažba, exteriér.

Kromě toho najdete Lulečský kámen na soukromých zahradách a stavbách po celé ČR. Některé z nich si můžete prohlédnout v našem katalogu, který je k dispozici ke stažení na našem webu.

Náš současný sortiment z moravské droby, resp. Lulečského kamene

Tak vidíte. Jen pár kilometrů od Lulče a najednou stojíte na kousku historie. Možná po ní dnes jezdíte autem, aniž byste si to uvědomili. Lulečský kámen asi nikdy nebyl součástí žádné světoznámé katedrály. Mám takový pocit, že je to vlastně dobře. Vždyť díky němu lidé před třemi sty lety dojeli tam, kam potřebovali, a dnes z něj stavíme nejen cesty a chodníky, ale také zídky, používáme jako obklad, nebo jako okrasný štěrk.

Lulečský kámen si můžete prohlédnout a koupit v naší prodejně v Lulči v následujících tvarech a velikostech:

• Hnědá drť – Droba
  • velikost 0/4 mm
  • velikost 4/8 mm
  • velikost 8/16 mm
  • velikost 16/22 mm
  • velikost 32/63 mm
• Hnědá štěpka – Droba
  • velikost 0/300 mm
• Lulečské valouny – Droba
  • velikost 50/150 mm
  • velikost 150/300 mm
  • velikost 300/900 mm
• Solitér oblý – Droba
  • váha 0,5–10 t
• Solitér hranatý – Droba
  • váha 0,15–10 t
• Zídkový kámen – Droba
  • velikost 150/450 mm
• Zídkový kámen plochý – Droba
  • velikost 150/650 mm
• Dlažba – Droba
  • velikost 50/100 mm
• Pojezdová dlažba/Masivní obklad – Droba
  • velikost 150/650 mm
• Lomový kámen tříděný – Droba
  • velikost 150/500 mm
  • velikost 50/150 mm
• Lomový kámen strojní výběr – Droba
  • váha 0,15–1,3 t
• Skalkový kámen – Droba
  • velikost 150/400 cm
• Speciality – Droba
  • váha 0,1–2 t
• Solitér – Slepenec
• Kusový kámen – Slepenec Droba

Máte tak možnost stavět až neuvěřitelné množství kombinací různých velikostí a tvarů z jednoho druhu kamene. Kdybyste ale z nějakého důvodu potřebovali atypický tvar, velikost nebo měli jiný požadavek, jsme schopni pro vás přímo v lomu vybrat a připravit kámen na míru.

Pokud vás Lulečský kámen zaujal, stačí zajet k nám na prodejnu do Lulče, kde si můžete všechny velikosti a tvary prohlédnout naživo.