Slunce se pomalu začíná objevovat nad obzorem a nám zbývá pořád víc jak 8 hodin cesty. Je 23. února, brzo ráno, a venku je jen něco kolem osmi stupňů. Sedím v autě s mým kamarádem Honzou a společně sledujeme navigaci, která nás neomylně vede směrem na jih. Naším cílem je Itálie a místní porfyrové kamenolomy.

U nás v Česku, když se řekne skalka, většina si asi představí nějaký úzký svah nebo předzahrádku na chalupě, zpevněný kameny porostlými mechem, trvalkami, kapradím a možná menšími keři. Skalka je skoro až abstraktní pojem, pod kterým si každý představí něco jiného.