Že ne? Tak to se můžete těšit na spoustu nových a zajímavých informací, které často unikají i lidem, kteří v kamenolomu přímo pracují. Tento článek je také zároveň takovým velkým úvodem k našemu novému seriálu „Cesta kamene z kamenolomu“.
V tomto seriálu bych vám chtěl postupně popsat ty nejdůležitější a nejzajímavější fakta spojená s těžbou kamene, jako vždy srozumitelně a jednoduše. Samozřejmě budu do tohoto článku, i do těch následujících, přidávat fotky a videa, z nichž některé jsme pořídili přímo tady u nás, v kamenolomu Luleč.
Už se nemůžu dočkat, až začneme. Co vy? Tak pojďme na to.
Co v článku najdete?
Video úvod k novému seriálu
Zajímá vás, o čem vlastně nový seriál „Cesta kamene z kamenolomu“ bude a jaká témata vás čekají? Mrkněte na video, ve kterém najdete krátké shrnutí prvního (tohoto) článku + sestřih z dalších částí seriálu, na které se můžete těšit v průběhu roku.
V kostce o tom, co je to kamenolom
Hned zkraje si dovolím přeskočit nudné slovníkové definice: kamenolom je prostě místo, kde se těží kámen. A protože těžba probíhá obvykle přímo na povrchu, pod širou oblohou, jde o lom, a ne důl – proto tedy kameno-lom 🙂
Existují i lomy, kde se kámen těží částečně v podzemí – to jsou ale spíš výjimky a nás budou zajímat klasické kamenolomy, jako je třeba tady u nás, v Lulči.
V kamenolomu se obvykle těží jeden druh kamene (opět to ale není pravidlo), zato však téměř vždy v různých velikostech, tvarech a s různým druhem následného opracování nebo povrchových úprav, které se liší vždy podle druhu kamene a taky podle toho, k čemu bude nakonec použitý.
Když bych měl kamenolom popsat v pár větách: postupným vrtáním, odstřelováním trhavinami, tryskáním, řezáním, pomocí těžké techniky a vůbec rozličnými způsoby dělení se lidé snaží v kamenolomu oddělit surové kusy kamene od skalního masivu.
Po hrubém zpracování bývá surový kámen dál tříděný, zpracovávaný přímo v místě těžby a nakonec se přepravuje až ke konečným zákazníkům, obvykle ve stavebnictví a dalších průmyslových odvětvích.
Celý provoz kamenolomu je takový malý ekosystém a obsahuje řadu někdy téměř neviditelných činností – od samotné přípravy místa těžby, přes každodenní provoz, který zahrnuje těžbu, třídění a zpracování kamene, až po obnovu okolí po dokončení těžby.
Detailnější popis toho, jak fungují dnešní moderní kamenolomy, najdete v poslední části tohoto článku. Teď se podíváme na stručnou historii těžby kamene a ty nejdůležitější objevy s ní spojené.
Historie těžby kamene
O tom, kdy a kde někdo zvedl první kámen ze země, se už zřejmě nikdy nedozvíme, a asi to není podstatné. Určitě ale víme, že lidé nejprve využívali jako stavební kámen spíše kameny, které ležely volně na zemi.
Později, ve starověku, už zvládli egyptští kameníci sofistikovanější postupy, kdy například vyřezávali a vykopávali celé příkopy okolo budoucích kamenných bloků, ze kterých později stavěli různé monumenty, pomníky a stavby jako třeba pyramidy.
Snažili se izolovat velký kus kamene od skalního podloží a celý kamenný blok pak postupně uvolňovali pomocí masivních dřevěných pák.
Hezkým příkladem takového postupu je tzv. „nedokončený obelisk“, Aswan v Egyptě. Obelisk a přilehlý kamenolom byly zapsány na seznam světového dědictví UNESCO v roce 1979. Na fotografii je vidět technika postupného obkopávání a obřezávání velkého bloku kamene. Foto: Diego Delso, delso.photo, CC-BY-SA licence“
Římané zase dokázali zpracovávat jemný mramor, který používali pro svá umělecká díla, jako byly sochy a veřejná architektura. K těžbě kamene využívali hlavně velká kladiva a mohutné bloky kamene dál oddělovali pomocí kovových klínů, jimiž vypáčili kámen ze skalního masivu.
Zkrátka při absenci moderních technologií, jako jsou vrtačky, pily a výbušniny, vyžadovala těžba kamene hlavně hodně ručního štípání, kopání a také použití alternativních a téměř vždy velmi zdlouhavých postupů. Mezi ně patří postupné klínování, nebo dokonce rozdělávání ohně v místech, kde už byl kámen přirozeně narušený.
Vývoj těžby v kamenolomech
Moderní proces těžby kamene, už velmi podobný tomu, jak ho známe dnes, tedy s využitím těžké techniky a pokročilých metod těžby, se začal rozvíjet nejvíce během průmyslové revoluce na konci 18. a na počátku 19. století.
Toto období znamenalo významný pokrok v technologiích a strojním zařízení, což vedlo k modernizaci mnoha průmyslových odvětví, včetně těžby kamene. Až do tohoto období byla těžba kamene velmi náročným procesem, který zahrnoval z většiny ruční práci, obvykle pouze s pomocí ručních nástrojů.
Teprve nástup strojů poháněných párou (a později spalovacího motoru) umožnil vývoj sofistikovanějších zařízení, jako jsou parní lopaty, jeřáby, mechanické dopravníky a nákladní automobily – to vše rapidně zvýšilo efektivitu a rozsah těžby v lomech.
Když se v roce 1851 Eli Whitney Blake podílel (jako součást komise) na výstavbě silnice do Westville (v blízkosti New Haven, Connecticut) a viděl, jak dělníci musí drtit kámen pro místní cestu ručně, velkými palicemi, inspirovalo ho to k vynálezu první úspěšné, párou poháněné drtičky kamene. Tu si nechal v roce 1858 patentovat a její princip se využívá prakticky dodnes, samozřejmě v modernizované podobě, kdy už je poháněná elektřinou místo páry a ve výrazně větších rozměrech.
Tím se vyřešilo drcení, ale samotný kámen se v lomu stále odděloval víceméně ručně nebo pouze s využitím střelného prachu. V tomto směru byl největším milníkem vynález dynamitu. Alfred Nobel získal v roce 1867 patent na svůj tzv. „Nobelův výbušný prach“, který později přejmenoval na dynamit, podle řeckého „dýnamis“ (δύναμις, což znamená síla).
Na fotografii z roku 1897 je vidět skupina žen míchajících ručně dynamit, snímek byl pořízen přímo v Nobelově továrně v tehdejším malém městečku Ardeer (Skotsko).
Možnost takto kontrolovaně oddělovat a tříštit v kamenolomu kámen ve velkém způsobila doslova revoluci v těžebním procesu a umožnila zpracovávat kámen výrazně efektivněji než s předchozími metodami.
Koncem 19. a začátkem 20. století následoval vývoj drátěných pil a jiných strojů, které se k těžbě kamene používaly. Spolu s objevem umělého diamantu v druhé polovině 20. století se potom těžba ještě více zefektivnila a zpřesnila.
Celý těžební proces se tak postupně vyvíjel až do dnešní moderní podoby, která se už nezaměřuje jen na co nejefektivnější těžbu, ale myslí také na bezpečnost na pracovišti a bere ohledy na životní prostředí.
Ano, moderní kamenolom, to není jen těžba kamene. O tom, co vše obnáší vytvoření a provoz takového kamenolomu dnes, vám zkusím popsat v následující části článku.
Jak vznikají a fungují dnešní kamenolomy
Každý kamenolom je trochu specifický, berte prosím vše trochu s rezervou. A protože tady nechci popisovat zbytečné detaily spojené s těžbou různých druhů kamene, zkusím v následujících několika bodech shrnout a popsat dnešní těžbu kamene tak, jak obvykle probíhá v takovém běžném kamenolomu.
1. Výběr lokality a plánování kamenolomu
Hned v počátku vznikne komplexní plán, který ukáže budoucí uspořádání lomu. Analyzuje se typ kamene, který se má v lomu těžit. Tento plán samozřejmě popisuje veškeré nutné vybavení a zdroje, které budou potřeba ke každodennímu provozu kamenolomu.
Provede se geologický průzkum, který potvrdí ložisko určitého druhu kamene. Lokalita musí být nejen dostatečně bohatá na konkrétní horninu, ale musí být také dobře přístupná logisticky, mít vlastní zdroj vody a také prostor pro bezpečné ukládání odpadu.
Kromě mnoha jiných povolení a licencí musí provozovatel získat kladné posouzení vlivů na životní prostředí v okolí kamenolomu a také je nutné hned od začátku naplánovat to, co bude s lomem, až skončí těžba, tedy mít připravené plány pro sanaci, přeměnu půdy a budoucí recyklaci materiálů z kamenolomu.
Těžba kamene má nezanedbatelné přínosy, ale i negativní dopady na životní prostředí a provozovatel lomu tak musí mít dopředu státem schválený nejen plán toho, jakým způsobem a v jakém rozsahu bude kámen těžit, ale také musí mít dopředu promyšlené, jak bude těžba ovlivňovat bezprostřední okolí lomu a co se stane s lomem po ukončení těžby.
Zákony a předpisy týkající se těžby jsou relativně přísné a samotný proces povolování těžby u nás v České republice má na starosti Státní báňská správa, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo průmyslu a obchodu. Teprve po souhlasu všech těchto orgánů může začít jakákoliv těžba.
2. Příprava místa budoucího kamenolomu
V další fázi, po splnění všech zákonných podmínek, jsou vydána všechna potřebná povolení (jejichž vyřízení může trvat i desítky let), teprve potom se lidově řečeno „poprvé kopne do země“.
Označí se hranice lomu a proběhnou další bezpečnostní opatření, která chrání nejen veřejnost, ale i samotné pracovníky kamenolomu.
Bagry se nejprve pustí do postupného odstraňování vegetace a horní vrstvy půdy, tzv. skrývky – to je proces, při kterém je sejmuta nadložní vrstva překrývající kámen.
Postupně se tak v lomu vytvoří nejen nezbytné přístupové cesty k samotnému místu těžby, ale také systém cest uvnitř lomu. Tím je následně umožněn bezproblémový a bezpečný pohyb nákladních aut a těžké techniky.
3. Samotná těžba kamene
Pomocí těžké techniky, jako jsou velké nakladače, buldozery, pneumatická kladiva, vrtačky a samozřejmě už zmíněné výbušiny, se začne postupně narušovat o oddělovat skalní stěna.
V kamenolomech, kde se těží mramor nebo jiné podobné materiály, z nichž se potom vyrábí obklady, pracovní desky atp., se bloky kamene spíše opatrně vyřezávají a samotná těžba probíhá nejčastěji pomocí diamantových řetězových a okružních pil chlazených vodou, nebo také postupným odvrtáváním a štípáním. V takových kamenolomech se kámen také obvykle dál dělí, leští atp.
Tam, kde se těží spíš technický, nebo chcete-li stavební kámen, a výsledný produkt jsou kamenné drtě nebo menší kusy kamene, je praktičtější kámen rozmělnit výbušninami a následně drtit a třídit. Vrtná souprava navrtá hluboké otvory, které se později naplní výbušninou. Samotná práce s výbušninami probíhá obvykle až posledních několik hodin před plánovaným odpalem a provádí ji vždy specializovaná firma.
4. Zpracování kamene
Po samotném odpalu přijde na řadu těžká technika. Jako první přijedou k tzv. rozvalu (to je místo sesypané skalní stěny těsně po odpalu) velké nakladače, rypadla a klepače, které postupně začnou kámen třídit a případně dál dělit na menší, lépe manipulovatelné velikosti.
Hned potom začnou přijíždět nákladní auta, která kámen, zatím ještě pořád v relativně hrubé formě a ve velmi různých velikostech, začnou postupně odvážet do jiné části lomu, kde se kámen třídí a dál zpracovává v tzv.„drtičkách“ a „třídičkách“.
Tato veškerá těžká technika a různé moderní stroje, které jsou součástí každého většího kamenolomu, stojí obvykle desítky až stovky miliónů korun a toto vybavení potřebuje samozřejmě také pravidelný servis a údržbu.
Práce v lomu je náročná nejen pro lidi, ale i pro stroje. Ty se ve ztížených podmínkách, které tvoří ostré kameny, nerovný povrch a všudypřítomný prach, opotřebovávají výrazně rychleji než v jakémkoliv jiném provozu.
V některých kamenolomech se kámen ještě dále omílá, pere, řeže, leští, nebo dokonce chemicky ošetřuje – metody, jak se nezpracovaný kámen třídí a dál opracovává se opět liší vždy podle druhu kamene a jeho konečného využití.
Třeba u nás v Lulečském kamenolomu se těží droba a tento kámen se tady hlavně drtí a následně třídí především na technické kamenné drtě. Ty se používají do různých směsí betonu, silniční i drážní stavby a samozřejmě do podsypů chodníků, cest, zámkové dlažby atp.
No a samozřejmě tady musím zmínit také náš ručně vybíraný kámen z droby, který pro vás v tomto kamenolomu vybíráme ručně přímo my, kamenplus.cz 😉
5. Doprava a distribuce
V poslední fázi se tedy vytříděný technický kámen odváží přímo z kamenolomu nákladními auty, kamiony nebo železnicí k odběratelům, jako jsou různé stavebniny, ale také stavebním firmám, které si často nechávají kámen dovézt přímo na místa stavby, ať už jde o výstavbu domů, cest, podsyp železnic, mostů nebo jakékoliv jiné infrastruktury.
Například technický kámen z Lulečského kamenolomu se rozváží převážně do okolí Brna a okresů Vyškov, Kroměříž, Hodonín či Blansko.
Náš kamenplus.cz sortiment, tedy ručně vybíraný stavební kámen a okrasné kamenné drtě, dodáváme na místa prakticky po celé České republice a některé objednávky míří i do zahraničí.
6. Recyklace
Na konci životního cyklu jakékoliv produktu, kde byl kámen použitý (např. beton v budovách nebo asfalt ze silnic) dojde k jeho plánované recyklaci. Tento proces zahrnuje drcení starého materiálu a jeho opětovné použití, například jako další základ pro silnice nebo nové stavební projekty.
Dnešní těžba kamene tedy myslí nejen na maximální efektivitu a splnění požadavků stavebního průmyslu a dalších sektorů, ale také od začátku i na udržitelnost a opětovné využití už dříve použitého kamene.
Proces těžby kamene se neustále vyvíjí a spolu s ním i technologie a postupy zaměřené na snížení dopadu těžby na životní prostředí.
Co z toho plyne?
Jak sami vidíte, dnes už při těžbě kamene lidé používají více hlavu než ruce – tedy alespoň co se technického kamene týče. Náš, převážně ručně vybíraný kamenný sortiment, už tolik štěstí nemá a kromě sypkých materiálů musíme veškerý stavební kámen stále vybírat i třídit ručně.
Snad se mi povedlo vám ukázat nejen to, jak fungují dnešní moderní kamenolomy, ale také přiblížit všechny důležité vynálezy a kroky, které pomohly kamenolomům vyvinout se až do jejich dnešní moderní podoby.
Další části seriálu „Cesta kamene z kamenolomu“ budou více „akční“ a necháme vás postupně nahlédnout nejen do samotného kamenolomu, ale rozebereme si a ukážeme jednotlivé kroky těžby od odpalu přes ruční výběr až po samotný prodej kamene. Máte se na co těšit!
