Tento článek je už 3. dílem našeho seriálu „Přírodní kámen, který se zapsal do historie“. V každém dílu společně navštívíme známé stavby z přírodního kamene, ať už u nás, nebo ve světě. Dnes strávíme nějaký čas v jižních Čechách. Najdeme tam most, který se stal nejen symbolem města Písek, ale je také důkazem, že vhodně zvolený kámen vydrží opravdu věky.
Most, který spojoval světy
Kamenný most v Písku najdete na řece Otavě, přímo v centru města. Jak jsme si už řekli v úvodu, není to jen nejstarší most v České republice, ale i v rámci střední Evropy patří k těm úplně nejstarším. Byl postaven někdy ve třetí čtvrtině 13. století, zřejmě za vlády Přemysla Otakara II., tedy ještě dřív, než začala stavba Karlova mostu v Praze.
Možná vás překvapí, že most byl postaven takzvaně „na suchu“. To znamená, že koryto řeky bylo dočasně odkloněno a stavitelé pracovali v suchém řečišti. Teprve po dokončení konstrukce byla voda nasměrována pod nový most. Díky této chytré metodě měli stavitelé dostatek času a klidu na práci.
A proč vlastně most vznikl? Byl součástí důležité obchodní cesty zvané Zlatá stezka. Přes Písek se tehdy dovážela sůl z Bavorska a z Čech se odvážely různé komodity, od obilí po ryby. Most se tak stal nejen dopravní tepnou, ale i klíčovým bodem pro tehdejší hospodářství.
Písecký most není jen technický unikát, má i svou duši. A jako každá stará stavba, i on je opředen legendami a zajímavostmi, které mu dodávají atmosféru.
Říká se, že když byl most dokončen, místní se dohodli, že ponese jméno po prvním živém tvorovi, který po něm přejde. Všichni očekávali člověka… ale první, kdo přes most „přešel“, byl jelen z okolních lesů. A tak se mostu začalo přezdívat Jelení. To jméno se mezi lidmi udrželo stovky let. Teprve až v roce 2007 bylo oficiálně potvrzeno neutrální pojmenování: Kamenný most v Písku. Ale pokud někdy zaslechnete „Jelení most“, je řeč o tom samém mostu.
Od 18. století je most ozdoben barokními plastikami světců, včetně známé Kalvárie a sochy sv. Jana Nepomuckého. Jenže pískovec, ze kterého byly vytesány, začal časem chátrat. Proto byly v 90. letech originály sejmuty a nahrazeny přesnými kopiemi. Dnes jsou původní sochy uloženy v Prácheňském muzeu, kde jsou chráněné před počasím. Na mostě tak vidíte kopie, byť velmi věrné.
Jedním z důvodů, proč most vydržel všechny povodně, jsou tzv. ledolamy. Jde o klínovité kamenné náběhy na pilířích směrem proti proudu, které rozrážejí led nebo plovoucí klády. Tyto nenápadné prvky brání nárazům a významně prodlužují životnost konstrukce.
Při největší povodni v srpnu 2002 stoupla voda o víc než dva metry nad mostovku. Zábradlí vzala voda, stejně tak i jednu sochu. Ale most samotný? Vydržel. A drží dodnes.
Tajemství odolnosti mostu? Kámen z okolí Vltavy
Písecký kamenný most má sedm oblouků, z nichž šest je původních, gotických. Jejich rozpětí se pohybuje mezi 7–8 metry. Sedmý oblouk, ten nejširší, pochází z 18. století, kdy ho nahradil původní oblouk stržený velkou povodní v roce 1767. Ten nový segmentový oblouk (cca 13 metrů) navrhl stavitel Jan Wirch tak, aby tudy mohly snáz proplouvat vory po Otavě. Chytré, že?
Na obou koncích mostu původně stály obranné věže, podobně jako třeba na Karlově mostě. Dnes už je ale neuvidíte. Levobřežní věž zničila povodeň v 18. století a pravobřežní věž byla zbourána o pár desítek let později kvůli poškození a také proto, že překážela dopravě.
Mimochodem, části věží byly po letech vyloveny ze dna řeky a dnes si je můžete prohlédnout na levém břehu řeky.
V průběhu staletí most sloužil nejen pěším, ale i vozům a později dokonce autobusové dopravě. Od roku 1797 přes něj vedla tzv. císařská silnice. Až v 90. letech 20. století došlo ke kompletní rekonstrukci a omezení dopravy, aby se památka zachovala i pro budoucí generace.
A dobře udělali. Když v roce 2002 zasáhla Písek ničivá povodeň, voda sice odnesla zábradlí a sochu anděla, ale samotná konstrukce mostu zůstala díky dřívější obnově téměř nedotčena. Dva dny po opadnutí vody byl most opět provizorně zpřístupněn.
Je to důkaz, že když se něco postaví dobře a z kvalitního materiálu, tak to přečká i přírodní katastrofy. A v případě píseckého mostu je tím materiálem, jak už asi správně tušíte, žula.
Kámen, který drží most už stovky let
Základem celé stavby je tedy žula, která se těžila v okolí řeky Vltavy. Konkrétně jde o povltavskou žulu, odborně granodiorit. Je to druh hlubinné vyvřelé horniny, která vypadá podobně jako klasická žula, jen s trochu jiným poměrem minerálů. Na první pohled ji poznáte podle světle šedé až nažloutlé barvy a hrubozrnné struktury.
A proč si středověcí stavitelé vybrali právě tento kámen? Není za tím nic nečekaného, zkrátka protože byl tento kámen v okolí dostupný a je opravdu velmi pevný a odolný. Když se k tomu přidá fakt, že kamenné kvádry byly spojeny železnými skobami a vápennou maltou, vznikla konstrukce, která zvládne nejen velkou vodu, ale také každodenní zátěž provozem.
Žula patří mezi nejtvrdší přírodní stavební materiály vůbec. Je prakticky nenasákavá, odolná vůči mrazu, slunci, dešti i změnám teplot. Má vysokou pevnost v tlaku, což je klíčová vlastnost pro jakýkoliv most. A co je nejlepší? Stárne pomalu a přirozeně.
Na Kamenném mostě v Písku najdete tento kámen téměř všude: od základů až po jednotlivé pilíře a oblouky. Není divu, že most díky němu přežil staletí a pořád vypadá jako funkční kus historie.
Je žula vhodná i dnes?
Že žula vydrží staletí, to už víme. Ale co dnes? Má ještě vůbec smysl používat takový kámen v době, kdy jsou na trhu desítky moderních materiálů? Samozřejmě, že má. A možná více než kdy dřív.
Žula se totiž i dnes využívá všude tam, kde potřebujete materiál s extrémní odolností. Najdete ji na schodištích, obrubnících, dlažbách i terasách atp. Pořád je to ale ten samý přírodní kámen, který byl použitý i na mostě v Písku.
Žula se hodí především pro:
- venkovní dlažby a chodníky, které musí zvládnout mráz, slunce i déšť,
- masivní schody, co se neprošlapou ani za generaci.
- kamenné zídky nebo sokly, které vydrží nápor zeminy a vlhkosti,
- masivní valouny a dekorační solitérní kameny.
Díky své tvrdosti a nízké nasákavosti je žula ideální i na místa s vyšší zátěží, jak fyzickou, tak klimatickou. Navíc je to materiál, který vypadá přirozeně a nikdy nevyjde z módy. Žádné lamináty, žádné umělotiny. Prostě kámen, co drží styl.
A co je možná nejdůležitější, stejně jako u píseckého mostu, i dnes záleží na výběru správného druhu kamene. Každý lom má své specifické vlastnosti: barvu, strukturu i tvrdost. Proto se vyplatí vybírat kámen osobně, podívat se na něj naživo a klidně si ho i osahat. Pokud s ním budete žít další desítky let, měl by vám být sympatický nejen technicky, ale i na pohled.
Náš sortiment z žuly
Pokud vás fascinují historické stavby jako například Kamenný most v Písku a přemýšlíte, že byste si kus takového kamene přinesli domů, třeba do zahrady nebo ke vstupu na pozemek, pak pro vás máme dobrou zprávu.
Podobnou žulu nabízíme i u nás. A nejde o žádnou napodobeninu, je to poctivý přírodní kámen. Můžete si ho přijet prohlédnout osobně na naši prodejnu v Lulči.
- Žula – Valouny
Hladké, opracované časem a vodou. Hodí se jako dekorace do zahrad, kolem jezírek nebo jako prvek ve skalce. - Žula – Solitér
Masivní kusy kamene, které se dají použít jako dominantní prvek v zahradě, na nároží zídky nebo třeba u vjezdu na pozemek.
Tato žula je extrémně odolná a prakticky nezničitelná. Vydrží mráz, déšť, slunce i čas, přesně jako most, o kterém jsme dnes psali. Pokud si nejste jisti s výběrem nebo potřebujete poradit s množstvím, dopravou nebo způsobem usazení, napište nám nebo se zastavte. Rádi vám pomůžeme a poradíme.
Kamenný most v Písku je ukázkou toho, že když se spojí poctivá ruční práce a správně zvolený materiál, vznikne něco, co vydrží prakticky navěky. V tomto případě byla klíčem k úspěchu žula z okolí Vltavy, tvrdá, pevná a stálá hornina, která most udržela na místě i při povodních a dlouho předtím, než kdo vůbec slyšel o železobetonu. Přírodní kámen má zkrátka své kouzlo. Nejen v historii, ale i dnes.
Pokud se chystáte stavět, upravovat zahradu nebo jen hledáte nadčasový přírodní materiál, možná je právě žula to pravé. A pokud si ji chcete prohlédnout naživo, víte, kde nás najdete 😉
