Tímto článkem budeme pokračovat v našem seriálu: „Kámen, který se zapsal do historie“, ve kterém společně navštěvujeme slavné stavby z přírodního kamene u nás i ve světě. Po minulém článku o Karlštejnu se tedy přesuneme až do daleké Indie, kde je Tádž Mahal příkladem toho, co lze postavit z kvalitního přírodního kamene.
Klenot Indie postavený bez betonu
Mughalský císař Šáhdžahán nechal vybudovat Tádž Mahal jako památník své předčasně zesnulé ženy Mumtáz Mahal, která zemřela v roce 1631 při porodu jejich čtrnáctého dítěte. Císař se tehdy rozhodl, že vytvoří monument, který přežije staletí. Výsledkem jeho vize je mauzoleum, které bylo (a stále je) bezprecedentní svou velikostí, symetrií i krásou.
Stavba mauzolea začala v roce 1632 a trvala více než 20 let. Na díle pracovalo údajně až 20 000 dělníků, architektů, řezbářů, sochařů a řemeslníků z celé říše Mughalů i ze zahraničí, a to včetně Persie a Osmanské říše.
Nicméně Tádž Mahal není jen hrobka, ale spíše komplex budov v pečlivě komponované zahradě, kde každá linie a každý materiál hraje svou roli. A tím nejdůležitějším z nich je právě bílý přírodní kámen, který dodává celé stavbě její nezaměnitelný zářící, hladký a věčný vzhled.
Celý komplex se skládá z hlavního mauzolea, čtyř minaretů, mešity, hostinské budovy a rozsáhlých zahrad. Vše je navrženo s naprostou symetrií a důrazem na detail. Konstrukce samotné hrobky se obešla bez betonu či jiných moderních materiálů. Základem celé stavby je především vysoce kvalitní bílý mramor, který dodal Tádž Mahalu nejen pevnost a dlouhověkost, ale i jeho charakteristický vzhled, který se mění podle denního světla: od růžového úsvitu po zlatavý západ.
V současnosti ale Tádž Mahal doslova trpí kvůli znečistění v ovzduší, které je v Indii natolik silné, že dokonce mění barvu celé stavby. Indická vláda se proto rozhodla dočasně stavbu obalit bahnem, které se pravidelně po zaschnutí odstraňuje. Cílem této procedury je zbavit se nahromaděných nečistot na povrchu kamene. Tento proces se musí opakovat každé dva až tři roky. Je to vlastně taková bahenní maska, jen se místo na obličej aplikuje přímo na kámen 🙂
Makranský mramor je kámen, který změnil architekturu
Bílý mramor použitý pro stavbu Tádž Mahalu pochází z lomů v oblasti Makrana v indickém Radžastánu. Těžba tady probíhá již více než tisíc let a oblast je považována za jeden z nejstarších nepřetržitě provozovaných mramorových lomů na světě. Již v době Mughalské říše byla Makrana známá jako zdroj nejčistšího bílého kamene na indickém subkontinentu a tato surovina tam byla vyhledávaná pro náboženské, reprezentační i monumentální stavby.
Geologicky se jedná o krystalický vápenec, resp. metamorfovanou horninu, která vznikla přeměnou usazeného vápence při vysokých teplotách a tlaku hluboko v zemské kůře. Výsledkem tohoto procesu je homogenní materiál tvořený pevně svázanými krystaly kalcitu. Makranský mramor má velmi vysokou čistotu a obsahuje až 98 % uhličitanu vápenatého a pouze nepatrné množství příměsí. To je důvodem jeho zářivě bílé barvy, jež nešedne ani nežloutne, a to ani po stovkách let – tedy až na už zmiňovaný vliv extrémně znečištěného ovzduší, které, jak se zdá, škodí jak lidem, tak i kameni.
Hlavní výhodou makranského mramoru je jeho tvrdost a zároveň výborná opracovatelnost. Dá se snadno řezat, tesat a leštit, což umožnilo tehdejším stavitelům vytvářet nejen velké architektonické celky, ale i složité reliéfy, geometrické ornamenty a květinové vzory technikou pietra dura (intarzie z polodrahokamů vsazených přímo do kamene). Právě jemnozrnná struktura bílého mramoru umožňuje dosáhnout detailního provedení těchto ornamentů bez narušení pevnosti.
Makranský bílý mramor tedy hraje v Tádž Mahalu doslova hlavní roli. Je použit jako obkladová vrstva hlavního mauzolea, čtyř minaretů, vnitřních stěn i některých podlah. Jeho fyzikální vlastnosti zajišťují, že stavba opravdu působí různě podle denního světla: od růžového nádechu za úsvitu přes oslnivou bělost v poledním slunci až po jemně zlatavý odstín při západu. Za měsíčního světla navíc celý povrch lehce světélkuje, což jen dál umocňuje jeho magickou atmosféru.
Těžba, doprava a opracování bílého mramoru v 17. století
Jak tedy celá stavba Tádž Mahalu probíhala? Představte si stavbu, jen bez dnešních bagrů, jeřábů, motorových vozidel nebo železnice. Těžba makranského mramoru probíhala manuálně, bez výbušnin a bez strojního vybavení. Řemeslníci v lomech používali jednoduché nástroje, jako byly železné klíny, páčidla a kladiva. Kámen se z monolitu odděloval pomocí ručního klínování, kdy se dřevěné klíny zasazovaly do vytesaných spár a polévaly vodou, která ve dřevě způsobila roztažení a oddělení bloku.
Po vytěžení následovala náročná logistika. Masivní mramorové kvádry o hmotnosti až několika tun bylo nutné dopravit z Radžastánu do Ágry, což je několik set kilometrů indickým vnitrozemím, a vzhledem k tehdejším možnostem se přeprava uskutečňovala výhradně pomocí zvířecí síly. Na tuto práci bylo povoláno více než 1000 slonů a desítky volských potahů. Cesta trvala celé týdny a byla logisticky velmi náročná, zejména v období dešťů.
Po příjezdu na staveniště byly mramorové bloky dále opracovávány přesně na míru. To vše se dělo přímo na místě a opět ručně: pomocí kladiv, sekáčů, pil a bronzových nástrojů. Detailní prvky se vyřezávaly až po základním sestavení konstrukce, protože každý kus kamene musel přesně zapadnout. Kromě běžného zpracování museli následně řemeslníci zvládnout i už zmiňované techniky pro vykládání drahokamů, kaligrafii a povrchové leštění.
Zvedání těžkých bloků na minarety či kupole vyžadovalo složité lešenářské konstrukce. Celý stavební proces byl vůbec důmyslnou symfonií lidské a zvířecí síly, technické zručnosti a dokonalé organizace.
Trvanlivost bílého mramoru prověřená dobou
Bílý mramor z Makrany ale není jen krásný, je také mimořádně odolný. Ostatně Tádž Mahal je toho důkazem. I po takové době, kdy čelil drsným podmínkám indického podnebí, stále stojí ve své původní kráse. Monzunové deště, vysoké teploty, vlhkost, dokonce ani to dnešní znečištěné ovzduší v Indii, nic z toho nijak zásadně nepoškodilo strukturu stavby.
Jedním z důvodů je také mimořádně nízká nasákavost bílého mramoru. Díky pevné krystalické struktuře voda téměř neproniká do jeho povrchu, a tak nemůže docházet k poškození mrazem.
Další důležitou výhodou mramoru je odolnost vůči povrchové degradaci. Na rozdíl od některých jiných hornin neobsahuje makranský mramor téměř žádné organické nečistoty, které by reagovaly s UV zářením nebo kyselými dešti. Výsledkem je, že i po staletích zůstává zářivě bílý (pokud jej ovšem nedegraduje např. tamní extrémní smog). Ale i v takových případech není třeba žádná chemická impregnace. Stačí pouze mechanické očištění povrchu, jak dokazuje právě ta zmiňovaná metoda „bahenní masky“, kterou dnes používají indické úřady.
Jak Makrana inspirovala svět
Bílý mramor z Makrany se nestal slavným jen díky Tádž Mahalu, jeho výjimečné vlastnosti ocenili stavitelé po celém světě. V Indii se používal například při výstavbě památníku královny Viktorie v Kalkatě na počátku 20. století.
Makranský bílý mramor se dostal i do Spojených arabských emirátů, byl použit v některých částech komplexu Sheikh Zayed Grand Mosque v Abú Dhabí, například v připojovacích prostorách a kancelářích.
Bílý mramor však zůstává i dnes oblíbeným materiálem v současné architektuře a interiérovém designu. Používá se jako obkladový kámen pro reprezentativní vstupní haly, hotelové lobby, luxusní koupelny či moderní kuchyňské linky.
V exteriéru najde uplatnění jako dlažba, fasádní obklad nebo solitérní kámen v zahradní architektuře. Díky své schopnosti udržet vzhled i ve venkovním prostředí je vhodný jak pro nové projekty, tak pro rekonstrukce historických objektů.
Vedle Makrany se ve světě těží i další slavné bílé mramory, například kararský mramor z italské Carrary (pamatujete na naši reportáž?). Mezi další kvalitní zdroje bílého mramoru patří řecký Paros nebo Thassos, turecký Mugla nebo vietnamské mramory. Každý z nich má odlišnou kresbu, strukturu a barevný tón.
Kde si podobný kámen můžete prohlédnout naživo?
Ať už jde o slavný mramor z Makrany (ten tvoří převážně kalcit), nebo jeho příbuzný krystalický dolomit (tvořený převážně dolomitem), oba spojuje dlouhověkost, odolnost a nadčasový vzhled.
Pokud hledáte podobný materiál pro vlastní projekt, ať už pro vlastní zahradu, nebo jiný účel, stojí za to zvážit právě tento kámen. Díky své pevnosti, nízké nasákavosti a elegantnímu vzhledu se hodí jak pro praktické, tak dekorační účely. A nemusíte se bát, o tento kámen není nutné nějak zvlášť pečovat, v našich podmínkách stačí k očištění jen hadice s vodou 😉
Sortiment z bílého Carrarského mramoru pro vás teprve připravujeme, ale v naší nabídce už dnes najdete velmi oblíbený krystalický dolomit, který má podobné vlastnosti.
Náš sortiment z bílého mramoru
Carrarský lom, ze kterého budeme bílý mramor odebírat, jsme nedávno osobně navštívili a aktuálně tento kámen důkladně testujeme. Zajímá nás jeho chování v různých povětrnostních podmínkách, nasákavost, odolnost a vhodnost pro dlouhodobé použití v exteriéru.
Pokud chcete být mezi prvními, kdo se o novince dozví, sledujte nás nebo nám napište. Rádi vám dáme vědět hned, jak bude bílý mramor skladem.
Náš sortiment z Krystalického dolomitu
- Krystalický dolomit – Bílá drť
- Krystalický dolomit – Růžová drť
- Krystalický dolomit – Kusový kámen
- Krystalický dolomit – Solitér
Pokud si nejste jisti, který typ nebo velikost kamene zvolit, potřebujete poradit, spočítat potřebné množství nebo zajistit dopravu – jsme tady pro vás. Klidně pište nebo volejte, anebo ještě lépe: přijeďte se podívat osobně 🙂
Celý náš sortiment si můžete prohlédnout naživo v naší prodejně v Lulči. Kluci na prodejně vám poradí, pomůžou s výpočtem materiálu, doporučí vhodné řešení a pokud budete chtít, rovnou i zařídí dopravu až k vám domů nebo na stavbu.